Kámen je jako vysoce trvanlivý přírodní materiál odjakživa žádaným stavebním artiklem. Výborná tepelná akumulace a odolnost vůči většině klimatických vlivů navíc umožňuje jeho široké exteriérové využití. Kámen je k vidění jako obklad na fasádách či terasová dlažba, na schodištích i zahradních pěšinách. Suroviny lze navíc vybírat i z poměrně bohatých českých zdrojů. Z dlouhodobého hlediska je však zapotřebí dbát na správnou realizaci kamene.
Fasády
Oblíbeným způsobem využití kamene ve venkovních prostorech je jeho aplikace jako provětrávaného fasádního obkladu, jehož finální podobu určuje jak druh kamene, tak způsob jeho povrchového opracování: opalováním, leštěním, broušením, otryskáním či takzvaným pemrlováním (špricování nebo rýhování).
Fasádní obklad je zavěšován na kotvy upevněné na dostatečně únosné a stabilní konstrukci (například plné či příčně děrované cihly a vápenocementové bloky). Vznikne vzduchová mezera, do níž se vkládá tepelná izolace. Fasáda tohoto typu je vysoce dekorativní a především trvanlivá, je však nadmíru důležité zajistit její odbornou montáž, bez níž hrozí pád těžké kamenné desky s důsledkem škody na majetku, či dokonce zdraví. V minulosti, zejména v devadesátých letech někteří developeři ve snaze o maximalizaci úspor mnohé podcenili: volili namísto potřebné alespoň třícentimetrové tloušťky obkladů tenčí kamenné desky. Tyto domy jsou dle odborníků dodnes ve stavu, který potenciálně ohrožuje kolemjdoucí.
Rozhledna na Tisovském vrchu na Karlovarsku byla na konci 19. století vystavěna z žulových kvádrů. Stavba plní svou funkci dodnes, v devadesátých letech minulého století byla rekonstruována. Foto: Lioneska, Shutterstock
Za bibli kameníků lze směle považovat normu ČSN 73 3251, Navrhování konstrukcí z kamene. Ta mimo jiné apeluje na aplikaci pouze kotevních prvků z korozivzdorné oceli. V opačném případě by korodující kotvy (kluzné a hmoždinkové) spojující svislou podkladovou konstrukci s kamenným obkladem nabývaly na objemu a vyvíjely tlak na desku s následkem jejího uvolnění a pádu. Nejen v souvislosti se současným trendem velkoformátových kamenných obkladů ze žul a vápenců, jež často dosahují nebývalých rozměrů (délka až 3 metry a šířka až 2 metry), by proto mělo jít o respektovaný bezpečnostní parametr.
Rovněž podkladový rošt musí mít ve srovnání s obklady z keramických materiálů vyšší nosnost. Je zřejmé, že kámen a keramika disponují rozdílnými pevnostmi v tahu i tlaku. Nutno dodat, že kamenný obklad musí být usazen na dvou nosných a dvou přídržných kotvách se zachováním spár (dle projektové dokumentace), aby desky měly prostor k dilataci všemi směry. Jedna deska přitom nesmí být nikdy kotvena do dvou dilatačních nosných celků (podkladní konstrukce nesmí být například zčásti cihlová, zčásti betonová). Vzduchová mezera mezi rubem obkladu a tepelnou izolací či podkladní konstrukcí by měla činit 20 – 60 milimetrů. Izolace se přitom nesmí dotýkat kamene, a to ani bodově.
Schodiště tvořené žulovými dlažebními kostkami bude svým majitelům sloužit téměř navěky. Foto: Photomann7, Shutterstock
Schodiště
Co se vstupu do domu či zahrady týče, kámen se zde uplatní například při tvorbě schodišť. Jednotlivé stupně přímých, kosých či obloukových tvarů mohou být masivní kamenné (nejčastěji žulové či pískovcové), jež se kladou do třicetimilimetrového maltového lože, nebo jsou pouze obloženy přírodním kamenem. V druhém případě lze na nosnou konstrukci schodiště opatřenou betonovým potěrem aplikovat desky tloušťky 20 – 50 milimetrů. Kotvení podstupnic zajišťuje nerezový drát. Chceme-li zvýšit protiskluznost použitého kamene, do stupnicových ploch můžeme vložit ještě smirkové pásy. Lze přitom volit také z různých profilací přední hrany stupňů.Nově zrekonstruovaný Negrelliho viadukt ve své plné kráseNegrelliho viadukt je historicky prvním pražským železničním mostem přes Vltavu. Byl postavený před více než 170 lety, přičemž první větší opravy se dočkal až v roce 2017, kdy na…
Dlažba
Neméně populární je využití kamene jako exteriérové dlažby. Kámen je pro tyto účely zpracováván do tvaru desek, obvykle o tloušťce 30 až 80 milimetrů, jejichž povrch je nejčastěji hrubě zbroušen, otryskán, opálen či pemrlován. Je tak dodržena protiskluzová bezpečnost. Dlažba se upevňuje k podkladu stavebním lepidlem nebo se ukládá do maltového lože. Alternativou je také dlažba kladená do pískového lože: dlaždice jsou položeny na ložní vrstvě a nosné vrstvě z kameniva. V případě podložkové dlažby se kámen osazuje na na nosné plastové terče. Odvod vody je zabezpečen prostřednictvím volných spár na izolované podkladní konstrukci. Samozřejmostí by měl být i důraz na tvorbu dilatačních spár.
Žulová zídka se hodí do každé zahrady. Foto: ThomBal, Shutterstock
České zdroje
Těžba nerostů pro stavební i dekorativní účely probíhá i v mnoha českých lomech a kupříkladu lipovský či supíkovický mramor tvoří základní prvky známé pražské mozaiky, jež se objevuje na mnoha místech pražského historického centra.
Pro méně zatěžované plochy, ale též na zahradní chodníky je vhodný pískovec, jehož zásoby se nacházejí i v Těšínských Beskydech. Odsud pocházející pískovec je tvrdý a využití nachází hlavně ve stavebnictví, hrubé kamenické výrobě, ale též v zahradní architektuře. Lze jej dokonce vyleštit. Těží se však i v dalších tuzemských lokalitách, například v Podhorním Újezdě v Královehradeckém kraji, odkud pochází pískovec použitý například na opravu stavby Karlova mostu či kutnohorského Chrámu svaté Barbory.
Pískovec je esteticky vytříbený materiál do zahrad jako dělaný. Foto: oumjeab, Shutterstock
Vyšší nároky, které na dlažbu kladou více zatěžované prostory, uspokojí žula. Tu lze instalovat dokonce i na pojížděné plochy. Konkrétně žula ze Slezska, které je právě přezdíváno jako „kraj žuly“, je pevná a dobře leštitelná, používá se třeba pro výrobu chodníkových obrubníků, dlažebních kostek, schodů, aplikuje se také jako soklový kámen. Ložiska žuly jsou čerpána například i na příbramsku v lomu Vápenice.
Žulové schodiště. Foto: Iryna Linnik
Klasikou mezi stavebními kameny je bezpochyby i mramor, například ten, který se těží v českém Lomu Supíkovice: bílý až šedý kámen s pruhy či šmouhami se vyznačuje vysokou tvrdostí, která jej předurčuje jako vhodný materiál pro aplikaci nejen v interiérech, ale i v zahradní architektuře. Mramor je těžen také u obce Lipová-Lázně, přičemž kámen z tohoto lomu disponuje zajímavou kresbou v řezu. Známé je i pražské ložisko sliveneckého mramoru (lom Cikánka).
Mramor jako obklad zdi u terasy rodinného domu. Foto: TWStock, Shutterstock
V Česku se vyskytují také ložiska čediče, k nejznámějším tuzemským nalezištím patřilo podhůří Lužických hor. Jeden z lomů se nachází v prostoru Luhov na Českolipsku, kde je v současnosti těžba přerušena. V současnosti je diskutováno její obnovení, žádost je v současnosti prozkoumávána na Obvodním báňském úřadu v Liberci. Čedič se v přírodě vyskytuje převážně ve formě pětibokých sloupů o průměru až 120 centimetrů, které vznikaly dlouhodobým chladnutím vyvřeliny při lávové činnosti. Používá se pro stavby biotopů či zdobí zahrady jako solitér. Čedič disponuje navíc velkou odolností vůči kyselinám a pro jeho schopnost nést i vysoké zatížení je využíván i jako dlažba.
Ćedič z Islandu. Foto: Valery Kraynov, Shutterstock
