Majitel zděného rodinného domu v Hradci Králové se po poradě s architektem rozhodl, že pro účely podlahové tepelné i kročejové izolace aplikuje pod budoucí roznášecí anhydritovou podlahou a elektrickými otopnými fóliemi takzvaný vylévaný polystyren. Z jeho instalace přinášíme dvoudílnou reportáž, přičemž v této první části se zaměřujeme na popis projektu z pohledu akustiky.
Průnik takzvaných strukturálních zvuků, šířících se skrz konstrukce stěn a stropy, je vysoce nežádoucí. Nízkofrekvenční hluk, který vzniká v důsledku chůze či bouchání a šíří se vibracemi, je častým důvodem zhoršení mezilidských vztahů. Je proto důležité kvalitně izolovat i vodorovné konstrukce, a to z pohledu nejen vzduchové, ale také kročejové neprůzvučnosti. Základem je zvolit vhodnou podlahovou skladbu (sestávající ze čtyř základních vrstev: izolační, hydroizolační, roznášecí a pochozí) a správně ji realizovat tak, aby adekvátně tlumila hluk a nešířila se vlněním směrem dolů, ani do okolních konstrukcí.
Ideálně již v procesu výstavby domu (ale poměrně snadno i během rekonstrukcí) je také nezbytné aplikovat do podlahového souvrství vhodnou izolační hmotu a zvolit k tomu účelu takový materiál, který zajistí všem obyvatelům objektu klidné bydlení. Správná volba akustické zábrany přitom hraje důležitou roli v bytových, ale též rodinných domech.
Všudypřítomné kabely na podlaze by v případě pokládky klasických polystyrenových či minerálních desek činily montážníkům potíže. Naproti tomu litý polystyren ThermoWhite bez problémů překryje všechny výstupky a vyplní veškeré dutiny.
Problematika pokládky
Stejně jako je tomu u většiny současných novostaveb, i v případě popisovaného moderního dvoupodlažního rodinného domu je podlahové souvrství „skrýší“ velkého množství kabelů a rozvodů. Ty, byť jsou nezbytné pro budoucí komfort obyvatel, jsou překážkou při následném pokládání standardních minerálních či polystyrenových termoizolačních desek. Jejich zaměřování, řezání a ukládání (často navíc na nerovný povrch) je velmi pracné a výsledkem nemůže nikdy být kompaktní plocha bez výstupků a vzduchových kapes. Přitom každá nepravidelnost vede ke vzniku takzvaných tepelných a zvukových mostů, a snižuje tak hodnotu vzduchové neprůzvučnosti Rw a kročejový útlum. Proto byl vyvinut systém litého polystyrenu ThermoWhite, který byl pro jeho větší tuhost a menší stlačitelnost zvolen i do „naší“ stavby namísto původně navržených desek z čedičové vlny.
Zrychlená montáž
Vylévaný polystyren je na minerálech založená tepelná a zvuková izolace, jejíž přidaná hodnota spočívá v jednoduché a rychlé instalaci. K rozestavěnému objektu do Hradce Králové přijel v osm hodin ráno vůz montážní firmy. V něm byla kromě materiálu uložena i speciální míchačka, která slouží k mixáži čerstvé hmoty tvořené polystyrenovými kuličkami (převážně recyklovanými), minerální pojivovou látkou a vodou (spotřeba činí 45 litrů na metr krychlový). Profesionální četa ThermoWhite v počtu tří osob započala ihned přípravné práce: přichystání materiálu k míchačce, natažení hadice a především zaměření jednotlivých místností rotačním laserem tak, aby došlo k položení materiálu do ideální roviny (s maximální odchylkou ±5 milimetrů). Po cirka hodinové přípravě již izolační hmota proudila do interiéru.
Čerstvá hmota je namíchána přímo na místě určení ve speciální mobilní míchačce a vháněna do interiéru dlouhou hadicí.
Po obvodu první místnosti bylo na stropní panely nad přízemím vylito několik hromádek tekuté, ale přesto konzistentní směsi, kterou jeden z pracovníků začal okamžitě rozhrnovat podél stěn. Následně pokračoval jejím rozhrabáváním směrem ke středu místnosti. Jemným stlačováním pak postupně dosáhl kvalitně uhlazené roviny. Celé horní patro o rozloze 65 metrů čtverečních bylo hotovo během několika hodin, po čemž následovala 48hodinová doba schnutí.
Nižší vrstva při vyšším zatížení
V královehradeckém objektu byl použit materiál WD 130 R, který je určen pro vyšší stupeň zatížení (až 16 kN/m2). Tloušťka vrstvy zde činí maximálně 25 milimetrů a byla uzpůsobena následné vrstvě – v koupelně, kde dojde k pokládce keramické dlažby, je proto vrstva ThermoWhite nižší než v ostatních místnostech, v nichž bude položen vinyl. Následovat budou rozvody podlahového vytápění a ty zality roznášecí vrstvou anhydritu na bázi sádry s rozptýlenou výztuží v podobě ztužujících vláken (snižují riziko vzniku trhlin související s objemovými změnami potěru ve fázi tvrdnutí). V koupelně pak bude na pojistnou hydroizolační stěrku naneseno cementové flexibilní lepidlo a dlažba, zatímco v ostatních místnostech to bude samonivelační anhydritová stěrka a nakonec vinylová lepená vrstva.
Na vrstvě ThermoWhitu jsou uloženy topné elektrokabely zalité anhydritovou mazaninou, která přirozeně vytváří hladký, rovinný povrch
Výsledná podlaha v horním podlaží domu je takzvaná těžká plovoucí, která v kombinaci s vylévaným polystyrenem ThermoWhite vytváří akusticky více než vyhovující skladbu, která napomáhá potlačovat akustické mosty a minimalizovat šíření kročejového hluku na minimum.
