Město Aš má velkou naději, že mu do rozpočtu připutují peníze, s nimiž už nikdo nepočítal. Vítaná finanční injekce z evropských fondů ve výši až 25 milionů korun se týká rekonstrukce bývalé továrny a její přeměny na kulturní centrum a uměleckou školu LaRitma.

Kulturní centrum LaRitma v Aši.

Kulturní centrum LaRitma v Aši. 

Aš se už dříve spojila v přeshraničním projektu s německým městem Adorf, které pracovalo na přeměně historické budovy bývalé věznice na kulturní centrum. Součástí projektu je i podpora aktivit, zaměřených na vzájemnou spolupráci obou měst.

„Projekt nazvaný Centrum kultury a umění Aš – Adorf skončil v poslední den loňského roku a nyní následuje fáze finálního vyúčtování. Udržitelnost projektu potrvá následujících pět let, kdy budou obě instituce spolupracovat při pořádání různých akcí v oblasti kultury, cestovního ruchu a mezilidských vztahů,“ objasnil mluvčí ašské radnice Milan Vrbata.

Doplnil, že město Aš by tak mělo dostat zpět asi polovinu nákladů, které v souvislosti se stavbou před lety vynaložilo. Ašská „zuška“ má v novém působišti ke své činnosti k dispozici šestnáct učeben pro různé hudební obory a také tradiční místnost pro hudební nauku. Jsou zde učebny dramatického oboru a pod střechou byl vybudován speciální koncertní a divadelní sál, který je oddělený od sálu baletního speciální posuvnou stěnou. Ta v případě potřeby umožní zvětšení sálu zhruba na dvojnásobnou velikost.

Škola rovněž nabízí dvě výukové místnosti výtvarného oboru – ateliér s keramickou dílnou a učebnu multimediální tvorby. Má k dispozici i nezbytné zázemí, tedy sklady, nová sociální zařízení, sborovnu, ředitelnu a další provozní místnosti. Ve čtyřech oborech ašské základní umělecké školy je v současné době zapsáno více než pět stovek dětí.

Čtyři ocelové věže jsou symbolem

Bývalá industriální budova, kde kromě školy sídlí městské kulturní centrum, se stala dominantou Aše. Pyšní se nápaditou fasádou, venkovním schodištěm a nově vybudovaným vstupním vestibulem, který slouží i jako výstavní sál. Objekt má bezbariérový přístup, jednotlivá podlaží jsou propojena výtahem.

Součástí stavby byly úpravy okolního svažitého terénu s chodníky, schodišti, veřejným osvětlením a zelení. Pozornost budí i čtyři ocelové věže. Ty nejsou primárně vyhlídkami, ale neobvyklým posezením v asi pětimetrové výšce. Navíc mají symbolizovat čtyři odvětví této umělecké školy, tedy malířství, sochařství, hudbu a divadlo.

Budova původně sloužila pro firmu Singer, založenou v roce 1869. Vyráběly se zde šály, šátky a dámské šatovky z vlny, bavlny, hedvábí a umělého hedvábí. V roce 1946 zaměstnávali Ernst a Hermann Singerovi 259 lidí. V tomto roce byl podnik na základě Benešových dekretů znárodněn a následně začleněn do Českých vlnařských závodů. V roce 1950 továrna přešla pod nově vzniklý národní podnik Ohara Aš. Ještě téhož roku zde byl provoz ukončen. Budovu využíval do roku 1956 zaměstnanecký klub národního podniku Ohara.

Později byla převedena podniku výpočetní techniky Aritma Praha, závod Aš, který zde zřídil svůj odloučený provoz. Po přemístění výroby do Hedvábnické ulice zde sídlilo učňovské středisko ašského závodu Aritma. V roce 2008 objekt získalo město Aš, které se jej pokoušelo prodat. Po neúspěšných pokusech zastupitelé nakonec rozhodli, že stavbu zachrání a vybudují zde nové kulturní centrum a uměleckou školu.