Poté, co architekt Petr Janda a jeho studio brainwork dotáhli do konce ceněnou revitalizaci pražské náplavky, včetně ikonických prosklených kobek, iniciuje nyní další městský zásah, který je spjat s vodou a přehlíženou až zanedbanou lokalitou. Na paškál si vzal tentokrát jihozápadní cíp jedenáctihektarového parku na Praze 2.
V těsném sousedství vinohradské sokolovny se podle Jandy nachází ideální místo pro městské lázně. Pro svůj nápad chce získat nejen podporu veřejnosti, ale i místní samosprávy, na podzim proto zveřejnil iniciační studii, kde svou vizi dále rozpracovává.
„Chceme vrátit hodnoty tam, kde dlouhodobě absentují, formou „záplatování“ městského úhoru, který ztratil svou původní funkci a leží ladem již dlouhé desítky let jako skrytý brownfield s občasnými patologickými jevy,“ vysvětluje Janda v dokumentu, který zveřejnil na sociálních sítích.
Komunitě chybí občanská vybavenost
Životaschopnost zamýšleného areálu má záviset na tom, nakolik se podaří provoz lázní propojit do přilehlého veřejného parku, atletického stadiónu a dalších částí. Jsou koncipovány primárně pro využití ze strany rezidentů Prahy 2 s předpokládanou kapacitou 1200 osob, čímž by došlo k saturaci jejich potřeb a k doplnění důležité chybějící občanské vybavenosti zdejší lokality.
Areál by měl kombinovat interiérové lázně s několika typy plaveckých a pobytových bazénů s vnějším letním koupalištěm, prostorem relaxačního wellness a několik restauračních a kavárenských provozů. Samotná stavba lázní by neměla být považována za objekt postavený na pozemku, ale sama by měla být pozemkem v parku, a to díky zelené střeše, čímž by vhodně doplnila terénní modelaci Riegerových sadů. Stala by se svým způsobem neviditelnou a nekonkurovala by budově sokolovny.
Celý návrh pracuje s otevřeností prostoru, se setřením rozdílů mezi interiéry a exteriérem. V rámci lázní toho chce Janda docílit například průplavovým bazénem, který je zčásti vnitřní a zčásti venkovní. Platí to i u restaurace a kaváren, kdy by provozy současně fungovaly jak pro návštěvníky lázní, tak pro kolemjdoucí v parku.
Za velmi důležité považuje Janda zachování existujících vzrostlých stromů a zeleně a jejich propojení do landscapingu lázní. Pracovat chce i s historickými stopami místa, takto začlenil do studie i stěnu z kyklopského zdiva, která zpevňuje jeden z valů parku – do budoucna by tudy mohl vést bezbariérový vstup do lázní.
Nevyřešené majetkoprávní vztahy
Iniciační studie předpokládá, že by bylo ještě nutné dořešit provozní a technologické náležitosti, aby byl provoz lázní nejen ekonomicky, ale i energeticky udržitelný. Za průchozí považuje Janda soustavu tepelných čerpadel nebo bazénové vany z nerezu, které se nejsnáze udržují.
Finanční náročnost projektu je podle Jandy možné snížit i tím, že se nebude trvat na dostatku parkovacích míst či dokonce výstavbě podzemních garáží. Nevidí k tomu důvod, ať už kvůli lokálnosti projektu, který je určen primárně obyvatelům blízkého okolí, tak i kvůli dobré obslužnosti území pomocí MHD.
Zda se Jandova odvážná vize podaří realizovat, závisí na více faktorech. Jak už oznámila radnice Prahy 2, návrh jí nebyl zatím vůbec předložen, v lokalitě jsou navíc složité majetkoprávní vztahy mezi Sokolem, státem a samosprávou. Opatrné odmítnutí pak zaznívá i kvůli energetické a ekonomické krizi, které nutí radnice osekávat investice. Janda se však svého snu nevzdává a chce pro něj získat širokou podporu.
